Mobilní telefon je v dnešní době nezbytností. Je ovšem jasné, že pokud jej chceme používat, tedy volat, musíme platit. Koneckonců, operátoři své služby neposkytují zadarmo. V současné době máme v podstatě dvě možnosti: buď si od nich pořídíme klasický tarif, nebo si vezmeme dobíjecí kartu. Obě možnosti mají svá pro a proti, a je dobré o nich vědět, než se pro některou z nich rozhodnete.
Pokud si vezmeme dobíjecí kartu, pak budeme skutečně platit jen to, co provoláme. Nebudeme v tom však mít žádné další služby, jako je například internet. Bude tedy nutné se v tomto ohledu spoléhat na wi-fi sítě, ať už na ty domácí či veřejné. Pokud tedy internet nutně potřebujeme, pak je nutné si jej zajistit.
Tento typ volání se hodí nejvíce pro ty, kteří příliš často nevolají, a internet v mobilu využívají skutečně jen sporadicky. Je totiž pravdou, že cena za hovor nemusí být v tomto případě nejnižší, a rozhodně může při častém volání snadno překonat cenu, kterou bychom platili s tarifem, který navíc bude mít i další služby.
Na druhou stranu u tarifu platíme přesně danou částku, bez ohledu na to, kolik toho provoláme, zvláště pokud si vezmeme ten neomezený. Navíc k tomu máme často i internet, což je něco, co valná většina z nás používá velmi často. Proto je jasné, že je pro většinu z nás vhodnější právě tento typ volání.
Problém ovšem je, že mobilní operátoři si u nás vytvořili v podstatě monopol. Diktují si tedy ceny tarifů, které jsou v naší zemi mnohem vyšší, než je tomu v zahraničí, kde je přeci jen lepší soutěž mezi operátory, a kde ti stávající nevyštípají každého, kdo se pokusí na trh vstoupit.
Je tedy otázkou, která varianta pro nás bude lepší. Každý z nás má přeci jen jiné potřeby a jinak také volá a používá telefon. Podle toho bychom se pak měli rozhodovat při výběru toho, do jakého typu volání vlastně nakonec chceme jít.