Jako malá holka jsem se viděla v motorkách. Bylo mi asi šest anebo sedm let a stále jsem si říkala, že bych už chtěla motorku. Přitom absolutně nechápu, kde jsem přišla na to, že bych chtěla mít jako dospělá motorku, protože u nás v rodině nikdo motorku neměl. Sice ano, můj soused měl dvě motorky a také moje sousedka, která byla o dva roky starší, tak také měla motorku. Ale jenom takovou malou umělou, která vůbec neměla motor a musel ji někdo na tom tahat. Tak možná asi se mi utkvěl v mozku a v mysli takový nápad a takový názor, že já bych také mohla mít motorku.
Opravdu hodně mě to lákalo, ale nejhorší na tom bylo, že rodiče úplně motorky nesnášeli, protože maminka říkala, když ona potom už byla dospělá, že její první partner, její první láska se na motorce právě opravdu hodně zmrzačil. A byl už celoživotně na vozíku. Bylo to opravdu katastrofální a moje maminka řekla, že už motorku nechce v životě vidět. Moje maminka také dříve jezdila na motorce, ale od té doby, co se právě její první láska vybourala, tak už na motorku vůbec nesedla. A víte, co? Já se tomu ani nedivím. Kdybych také jezdila na motorce a potom můj partner by se na motorce vyboural nebo zabil nebo zmrzačil, tak bych také na motorku už nechtěla nikdy v životě sednout.
Takže tomuhle se nedivím. Jenomže jsou stále lidé, kteří motorky milují, kteří motorky berou jako svůj styl a způsob života, tohle chápu. To jsou přece motorkáři, jsou různé motorkářské gangy a od toho právě je tohle, že lidé mají rádi motorky a chtěli by mít motorku. Vždycky tu nejkvalitnější. Jsou lehké motorky anebo těžké. Také některé motorky stojí dokonce více než úplně nový luxusní automobil. Znáte třeba motorku Harley Davidson? Tak to jsou motorky spíše takové výletové, takové luxusní ale nejsou na rychlost, tuto jízdu na Harleyi si člověk musí užívat a ne, aby jel rychle jako nějaké zvíře.